Actions

Work Header

Rána se přeceňují

Work Text:

„Ne, nemůžeš vstávat. Dneska seš můj vězeň," prohlásí Arthur trucovitě, ruce omotané kolem Khanova pasu, obličej zabořený do jeho boku.

„Tvůj vězeň?" podívá se Khan na svého o hlavu menšího, pacifistického a v boji úplně nemožného přítele.

„Jo," přikývne Arthur s jistotou, i když spíš než rozhodný souhlas to vypadá jako kočka otírající si hlavu o svého člověka.

„A co když se pokusím o útěk?"

„To nemůžeš. To je zakázané," zívne Arthur, stále příliš ospalý, aby byl ochotný i jen vylézt z postele. Nebo aby dovolil svému příteli vylézt z postele.

„Nevíš, že jsem hledaný zločinec? Já dělám jenom to, co je zakázané," řekne Khan tichým hlasem, který by asi jiným lidem zněl výhružně.

„Nezájem," zamrčí Arthur a o trochu víc se přitiskne ke Khanovi.

Mezigalakticky hledaný terorista by nikdy nepřiznal, že by se kdy na jeho tváři objevila něha, ale prostě jinak se jeho obličej popsat nedá, když v polosedě hledí na svého nejspíš už znovu spícího přítele.

Popravdě má Khan plno práce. Měl by sehnat nějaké zásoby a posunout se o planetu dál, než někoho napadne, že by na ně mohl donášet. Jeden si nikdy nemůže být stoprocentně jistý svým bezpečím. Ovšem Arthur má jiné plány a protentokrát (a stokrát předtím a určitě i milionkrát poté) je Khan ochotný se řídit jeho rozkazy.

Jen s trochou vrtění si Khan zase lehne, Arthura přitisknutého k sobě a zavře oči. Nepotřebuje a nebude spát. Ovšem může relaxovat a na to je Arthur nejlepší.