Actions

Work Header

Blueman

Chapter Text

Zapřel dlaně o zem a s vypětím téměř všech svých sil se pomalu vytáhl na nohy. Zkusil ovládnout třas údů, které byly na tu zátěž až příliš slabé, a když se mu to nepodařilo, alespoň zvedl bradu a pevným pohledem spočinul na Všeotci. Zhluboka dýchal, hledal ztracenou rovnováhu a při tom se pokoušel působit silně a nad věcí. Odin na něj ze svého trůnu shlížel s dávkou spravedlnosti v očích, za kterou měl bůh neplechy možnost spatřit jasné pohrdání. Dovolil si se krátce otočit na Thora s Friggou, oba měli v obličeji směsici pocitů lítosti a rozhodnosti. Takže věří, že si zasloužím trest, ale s jeho formou nesouhlasí. Neubránil se, ústa zkroutil do lehkého úsměšku. Sentiment. Proč se o něj vůbec zajímají? Není ani jejich příbuzný. Je jen zatracený příliš malý mrazivý obr. Zase stočil pohled na Všeotce, ten se teď tvářil lehce dopáleně, že mu jeho zajatec nevěnuje dostatek pozornosti, což mladému bohu alespoň trochu zvedlo náladu.

"Loki Odinsone," pronesl s vážností hodnou jeho postavení, "za pokus o zničení světa Jötunheimu a ovládnutí světa Midgardu jsem ti já, Odin, Všeotec, vládce Asgardského království, stanovil tento trest." Loki vypjal hruď, aby posměšně vyjádřil očekávání rozsudku, dojem ale nepatrně kazil stále trvající pobavený úsměšek na jeho tváři.

"Zaprvé jsi s okamžitou platností zbaven jakýchkoliv nároků na Asgardský trůn." Černovlasý mladík beze slova kývl, to byla samozřejmost, která musela přijít jako první.

"Zadruhé je ti zcela odepřen titul prince Asgardu. Již nemáš žádné právo honosit se jménem Odinson, nejsi mým synem, jakož ani synem Friggy a bratrem Thora." Další přikývnutí. Tohle rozhodnutí také očekával, ale stejně trochu bolelo, především kvůli matce. Přesto jeho výraz nedosáhl změny, čekal na poslední bod jeho trestu a sázel se sám se sebou, jestli bude mít pravdu.

"Zatřetí..." Odin pevně sevřel královskou hůl a tváří se mu mihl úsměv, nejspíš byl sám na sebe hrdý, "již nejsi ani Asgarďanem. Nejsi tu dál vítán, Thor tě doprovodí k Bifrostu a tvým dalším místem pobytu bude Midgard. Pokusil ses mu násilím vládnout, tak se pouč ze svých chyb a žij na Zemi s obyčejným lidem." Všeotec se zamračil. "Kdybych ti mohl vzít tvou magii, už dávno bych to udělal, ale sám víš, že to nejde. Takhle skončíš na Midgardu se svými kouzly a triky, ale já tě tímto zbavuji všech znaků, které tě od obyvatelů země oddělují!" Uhodil holí o zem. Loki na to byl připravený, ale stejně málem upadl, když se mu zamotala hlava a udělalo mdlo. Alespoň že v dohledné době nic nejedl, zasmál se v duchu svému štěstí v neštěstí.

"Odteď nejsi nic víc, než oni. Slabý zranitelný člověk, žijící sotva několik desítek let." Naklonil se k odsouzenci, který urputně dýchal a snažil se udržet rovnováhu na nyní ještě mnohem slabších nohách.

"Tohle jsi chtěl?" Zeptal se a zněl v ten okamžik téměř lítostivě. "Chtěl jsi dopadnout takhle? Nenáviděný? Nejspíš jsem tě měl nechat ležet na tom zmrzlém kameni, když jsi byl ještě děcko." To Lokiho donutilo na Všeotce znovu pohlédnout. Najednou sám v sobě kromě zklamání cítil i hořkost. Pokýval hlavou, pomalu, aby bylo jasně vidět, které pocity mu právě proběhly srdcem.

"Máš pravdu," hlesnul tiše, téměř neslyšně, až teď si vše uvědomoval. Až teď pochopil. "Život by byl laskavější, kdyby skončil v Jötunheimu." Pomalu se otočil, snažil se neupadnout a jak to šlo, ještě kývl na Friggu, ona mu kývla zpět a on šel pryč.

"Stůj!" Odin se nejspíš nemínil vzdát tak snadno. "Kdo ti dovolil odejít?!" Znovu se otočil, i když věděl, že tím plýtvá energií. On musel mít poslední slovo, jinak by nemohl být hrdý na svou pověst.

"Nejsem Odinson, Asgarďan ani bůh. Vyhnal jsi mě, takže není nic, co by mě tu drželo." Prudce se sehnul a vysekl mu poklonu téměř až na zem, ze které musel každý v místnosti poznat smrtící dávku sarkasmu. Při opětovném zvedání zase téměř upadl, ale hrdě pohyb ustál a naštěstí v tu chvíli ve svém zorném poli zahlédl Thora, který ho pevně chytl a jeho ruku si přehodil přes rameno, čímž přenesl část jeho muší váhy na sebe.

"Držím tě, bratře," zbytečně ho ujistil a Loki se zazubil, i když opět s jistou mírou ironie.

"Samozřejmě," pohodil hlavou v souhlasném gestu, "jak jinak?"

~~~

Kdyby měl Tony Stark odhadnout, co bude po celodenní misi s Avengers dělat, nejspíš by měl za to, že si nalije sklenku nechutně drahé whisky, pak jich do sebe kopne ještě několik a pak půjde s lehkou bolestí hlavy spát. Méně příjemná, avšak pravděpodobnější alternativa by obsahovala ještě hlášení Furymu, jeho nedůvěřivé komentáře a možná i studenou sprchu. Ovšem jistě by ho nenapadlo, že bude unaveně natažený v křesle, k temně fialovému a nateklému oku si bude tisknout pytlík s mraženým hráškem, s nerudným vrčením poslouchat Nickovy připomínky o své nepředstavitelné aroganci a místo alkoholu cucat odporný pomerančový džus. No, minimálně ten poslední bod nebyla jeho vina, ta zatracená hospodyně přece dostala za úkol nepřetržitě zásoby dobrého pitiva doplňovat. Jedno pozitivum ta nepěkná situace ale měla, díky své smutné střízlivosti si v okamžiku, kdy se ozval Jarvis a upozornil je na změnu počasí a formující se energetický proud nad věží, byl schopný přivolat ze zbroje rukavice stejně rychle, jako sáhl po zbraních zbytek týmu. Co se ale stalo poté, na to by si nevsadil za žádných okolností. Ano, samozřejmě, že mu Thor svým příchodem vypálil runový kruh do balkonu, ale překvapením byl především ten polomrtvý uzlíček, který byl do zlatovlasého boha hromu zavěšen. Že okamžitě vzbudil poprask, není třeba dodávat. Obrazovka s nedůvěřivým jednookým ředitelem S.H.I.E.L.D.u byla naštěstí natočena opačným směrem a Steve ji vypnul právě včas, aby Fury nemohl zaslechnout Clintův rozvzteklený řev, když se k příchozí dvojici rozeběhl. Než stihl kdokoliv zasáhnout, Bruce k němu přiskočil a pevně ho zezadu popadl. Za normálních okolností by se mu Hawkeye bez problému vysmekl, ale to by nesmělo jít o Bannera, on totiž moc dobře věděl, že Hulka nikdo vypustit nechce a že si je toho lukostřelec vědom stejně tak.

"Pusť mě na něj! Já mu tu hezoučkou tvářičku rozmrdám na kaši!"

"Přátelé!" Bůh hromu a blesku působil trochu dotčeně, ne úplně přátelské přivítání zjevně nebylo dle jeho představ. "Můžete sklonit zbraně, nepřicházím se zlými úmysly."

"Thore," Rogers ke zlatovlásce přistoupil trochu blíž, štít ale nepoložil. "Nevím, co tady tvůj bratr dělá, ale jistě by tu být neměl." Tony na mladíka, zavěšeného do svého sourozence, pohlédl. Kdyby v sobě měl alespoň nějaký alkohol, Loki už dávno ležel dole na ulici, koneckonců miliardář svůj dluh potřeboval splatit. Ale Asgardský princ byl v tak příšerném a zuboženém stavu, že by stejně nebyl schopný mu ani jednu vrazit. Tváře propadlé, kůže téměř průhledná, vlasy týdny nemyté a popravdě působil, jako že bude brzy zvracet. Byl to tak neuvěřitelný obrat oproti jejich minulému setkání, že Stark okamžik nevěřil, že ho doopravdy vidí. Jeho střízlivost a bdělý stav mu ale nepříjemně dokazovala rozbitá sklenice, džus, roztékající se po podlaze a prosakující pytlík s hráškem pod nohama. V tu chvíli Loki zvedl hlavu a všechny je přejel pohledem, ve kterém byla rozpoznatelná únava, rozhodně ale ne žádný náznak, že by hodlal ve svém minulém počínání pokračovat. Když se jejich oči na okamžik setkaly, Tonymu vyvstal v hlavě zvláštní pocit. Něco nesedělo. Nebyl s to přijít tomu na kloub, ale na bohově vzhledu se mimo jeho fyzický stav něco podstatného změnilo. Potřásl hlavou a nakonec byl tím prvním, kdo sklonil rukavice, do té doby namířené k palbě. Všichni na něj pohlédli, ale o vteřinu později se k němu přidal i Steve, následovaný Nat a nakonec i Brucem, který Clinta pustil a lučištník se na něj spíš s principu ošklivě zamračil. Nakonec zjistil, že tento tah byl víc než správný, Thor jim totiž v rychlosti vyložil události na Asgardu a Odinovo rozhodnutí. Tony do té doby téměř bezděky spočíval zrakem na černovláskovi, který zjevně příliš nevnímal okolí a snažil se alespoň udržet se při vědomí, ale v okamžiku, kdy se velký brácha dostal do pasáže jeho vlastního nápadu, prudce přeskočil očima na něj.

"Tak na to zapomeň!" Téměř uraženě před sebe natáhl ruce, "tady rozhodně nezůstane!"

"No počkej," Nat přešlápla z nohy na nohu a tvářila se najednou zaujatě, "to ale není špatný nápad."

"Cože?!" Zařval Stark, vývoj situace se mu vůbec nelíbil.

"Hele, zpomalme," vložil se do konverzace Banner. "Mluvíme tu o maníkovi, který chtěl ovládnout zemi. Při útoku na New York zemřelo několik stovek lidí. Neměl by ho alespoň pro začátek převzít S.H.I.E.L.D.?"

"To je špatný nápad, Bruci," kapitán zavrtěl hlavou. "Nick ho odtamtud nikdy nepustí a ve špatných podmínkách a tomhle stavu tam moc dlouho nepřežije. Navíc, jestli má na Zemi zůstat, nemůže strávit zbytek života v cele."

"A proč ne?" Clint byl nejspíš stále připraven k útoku. "Technicky vzato je to vrah. Všichni víme, kolik toho zničil, kdo všechno přišel o domovy a rodiny."

"Tak promiň, ostrostřelče," Tony si konečně vydobyl slovo, "ale nejspíš jsi tu jediný, kdo by ho rád viděl mrtvého. Každý s ním máme své vlastní nevyřízené účty, ale rozhodně není správný ho hodit do drápů S.H.I.E.L.D.u."

"Takže ho tu necháš?" Usmál se Thor a Nat se rozesmála ještě předtím, než měl Stark čas jakkoliv zareagovat.

"Ne! Zatraceně! Nic takovýho jsem neřek!"

"Tony, asi je to provizorně ta nejlepší možnost," přisadil si Bruce. Stark zoufale zaskučel.

"Ale on mě vyhodil z okna!"

"Steve?" Nat se naklonila ke kapitánovi, "můžeš na moment?" Miliardář rozhodil rukama do stran, nejspíš tu bylo všem jedno, co říká.

"Do háje, lidi, tohle nemůžete dopustit. Bruci, ty tu taky bydlíš. Přece bys tady nechtěl mít ubytovanýho boha klamu a neplechy!"

"Boha, který je teď na pokraji smrti. Podívej se na to z jiné stránky, pokud ho necháme být, zemře někde na ulici, nebo ho někdo pozná a on se velmi rychle dostane k S.H.I.E.L.D.u, kde taky brzy zemře. A jako jediná skupina na světě, která si s ním poradí a nechce ho připravit o život, bychom měli být povinni na něj dohlédnout."

"Ale proč má bydlet u mě?" Zkusil to znovu Stark.

"Tony?" Steve působil spokojeně a rozhodnutě, Nat též, jen té spokojenosti bylo podstatně víc. Už zase měla nápad, na který může být velmi hrdá. Vynálezce opět zaskučel, věděl, k jakému závěru dospěli. "Jako oficiální šéf Avengers si myslím, že bys tu Lokiho měl nechat. Dokážeme Furyho přesvědčit, aby si pro něj hned nepřišel, možná, že pokud bude hodný, bude tu moct zůstat."

"Ale vyhodil mě z okna," ještě jednou slabě zopakoval.

"Mě samotného Loki již mnohokrát zranil nebo dostal do nebezpečí a já jeho též. Na Asgardu tyto hry nepovažujeme za nic zvláštního," vložil se do konverzace Thor.

"Hry?! Víš, jaká je to vejška?!" opět se rozkřikl miliardář. Dneska křičel nějak moc. Bolela ho hlava. A možnost to vyřídit co nejrychleji, vykašlat se na ně a zalézt do dílny byla velmi lákavá. Přejel pohledem po všech přítomných, kromě polomrtvého Lokiho a trochu uraženého Clinta byli všichni jasně pro. Povzdychl jsi. Tohohle bude ještě stokrát litovat.

"Tak pojďte," kývl na bohy, i když jen jeden z nich mu pořádně věnoval pozornost, "hodíme ho o patro níž, ve svý posteli si ho rozhodně nenechám." Thor chytl svého bratra pevněji, ten se do něj zapřel a oba následovali Starka, který si ještě stihl strhnout rukavice, hodit je na pohovku a všechny zpražit vražedným zamračením, po schodech dolů. Tony se co chvíli ohlédl, Loki opravdu působil dojmem, že brzy zkolabuje, a i přesto se zvládl s Thorovou pomocí celkem důstojně dostat až do téměř nezařízených prostor bytu pod nimi. Miliardář tam měl přesně takové místo pro návštěvy, ale černovlásek rozhodně nepůsobil, že by se chystal zůstat jen přes noc. K Tonyho smůle. Mávl rukou, aby většímu s obou bratrů ukázal, kde se nachází ložnice a zatímco mu Thor zmizel z očí, Tony se opřel o zeď a složil si hlavu do dlaní. Co to provádí?! Nemůže nechat Lokiho bydlet ve Stark Tower! Nevěděl, co Fury udělá, až se o tom dozví, ale Steve s ním teď pravděpodobně vyjednával. Pravděpodobně ho S.H.I.E.L.D. odstřihne, s Avengers skončí a pak sem Nickovy jednotky přicupitají a roznesou boha neplechy na kopytech. Nakoukl do ložnice, Loki nejspíš usnul hned, jak zapadl do postele, Thor přes něj právě přehazoval deku. Mladší z bohů měl vlasy rozhozené po polštáři, pevně se objímal rukama, tvář bledou a nehybnou a kdyby ho Tony neviděl dýchat, myslel by si, že zemřel.

"Jarve?" Tony se vrátil do chodby.

"Ano, pane?" Jako vždy odpověděl anglický přízvuk.

"Dej mi vědět, kdyby se Loki vzbudil, nebo kdyby se s ním dělo cokoliv neobvyklého," požádal.

"Samozřejmě, pane," automaticky přitakal Jarvis. Tony si sám pro sebe přikývnul a v tu chvíli už z ložnice tiše couval Thor.

"Nechme ho spát," doporučil a Stark mohl v jeho tváři vidět starosti.

"Je to nějakej zatracenej bůh, ne?" Pokrčil rameny. "Vylíže se z toho rychle." Zlatovláska ale zavrtěl hlavou.

"Všeotec mu sebral mnohem víc, než jen přístup do Asgardu. Už více není ani mým bratrem, ani bohem. Svou magii sice neztratil, ale čeká ho na Midgardu stejně krátký život, jako vás."

"Takže, pokud to chápu dobře," Tony si založil ruce na prsou, "jednoduše je z něj takový člověk s magií?" Thor si povzdychl.

"Kéž by. Pro jeho vlastní dobro by to bylo nejlepší. Otec mi ale vyprávěl, jak se do naší rodiny Loki dostal. On není Asgarďan, patří k mrazivým obrům. Otec ho sebral z chrámu na planetě Jötunheim po vyhraném boji proti jejich králi Laufeyovi."

"Ehm, cože?" Tony pozvedl obočí, tohle pro něj byla novinka. "Mraziví obři? Neříkej mi, že měří deset metrů a dýchá led, nebo něco takového."

"Svou pravou podobu skrývá, ani já ji neviděl. Pro větší podrobnosti se budeš muset obrátit na něj," znovu nakouknul do ložnice a trochu ztišil hlas, "ale nedoporučuji ti po tom pátrat, kovový muži. Nejspíš nejde o jeho oblíbené téma pro konverzaci." Tony pohodil hlavou, jako že je to jedno.

"Jdu zpátky nahoru," prohlásil, "a ty by ses měl nějak domluvit s Furym, ten chlap je schopný sem poslat armádu, jakmile se mu bude jakýkoliv detail zdát podezřelý." Vyběhl po schodech do svého patra, odkud v tu chvíli uslyšel povědomý zvuk motorů vrtulníku. Na příchozího ředitele S.H.I.E.L.D.u se zašklebil, na jeho pravou ruku Hillovou mile usmál (vždycky si myslel, že je ta ženská kus), z lednice vytáhl další mražený hrášek a obývák opustil tak rychle, jak to jen šlo. Byl si jistý, že si Lokiho pobyt ve věži Avengers vykomunikují sami, a tak se zdekoval z dosahu Furyho oka a uklidil do dílny. Měl tam rozpracovanou část obleku, který měl být složitelný do přenosné formy, připevněné na zádech, aby za ním nemusel pořád létat nebo aby ho nemusel nosit v kufříku. Požádal Jarvise, aby pustil Snowblind*, zvýšil hlasitost tak, že neslyšel sám sebe a brzy poznal, že jeho taktika zafungovala, podle kamery z balkónu se Nick co nejrychleji vypakoval a do půl hodiny odešli i ostatní, pravděpodobně tedy jejich plán vyšel a Loki smí alespoň na nějakou dobu zůstat, minimálně do doby, než někdo vymyslí lepší plán. Tony se nad svou vlastní genialitou usmál. Sabbathi hold nejsou pro každého.

~~~

Zavřený s obleky a Ozzym vydržel až téměř do půl druhé ráno a musel se pochválit, dokonce ani nepotřeboval alkohol. Zrovna se dostal do produktivní nálady a i přes poměrnou únavu mu práce šla od ruky, když se Jarvis znovu ozval.

"Pane, váš návštěvník se probudil. Myslím, že se chystá jít do vašeho patra." Tony poplašeně vyskočil, rychle vypnul hudbu i všechny obrazovky a vyrazil z místnosti - opravdu nepotřeboval, aby mu mladík jakkoliv zasahoval do práce. Pochyboval, že by byl bůh v použitelném stavu, tak si sebou nevzal ani rukavice, prostě jen vběhl do obývacího pokoje a málem se s Lokim srazil.

"Sakra, muflone, tohle mi nedělej!" Zatřepal hlavou a odstoupil od pleticháře dva kroky, aby si ho mohl lépe prohlédnout. Konečně mohl v jeho pohledu spatřit jiskru života, i když zatím jen doutnající. Jediná věc, která ho na něm vyloženě rozčilovala, byla ta protivná výška, protože se oproti němu miliardář cítil poměrně nepatrně, jak na něj o hlavu větší mág civěl. Bůh se nad tím ironickým oslovením trochu ušklíbl, nejspíš měl ten výraz dopracován k dokonalosti.

"Mohu se zeptat, proč jsem tady?" Nasadil o stupeň poslušnější tón, teď byl buď upřímný, nebo kul pikle. Stark by si na sto deset procent vsadil na druhou možnost, přesto se rozhodl mu po pravdě odpovědět.

"Protože jsme až moc hodní a důvěřiví a nechceme tě předat do rukou zákona," zazubil se na něj. Loki ale nedůvěřivě přimhouřil oči.

"Co za tím je?" Štěkl na něj, i když nejspíš s menší razancí, než měl obvyklé. "Nemáte přece důvod mi prokazovat laskavosti." Tony okamžitě otevřel pusu, aby něco odsekl, ale pak se zastavil a nakonec ji zase zavřel. Proč vlastně tohle všechno dělal? Ten mužskej mu poničil barák, pošramotil pověst, vyhodil ho z okna. A navrch toho všeho ani nepřijal jeho pozvání na drink. Proč ho tu nechává? Stark to věděl. Loki byl zraněný, zničený, pravděpodobně ho i mučili, což Tony také zažil. Zatím se ani jednou nezachoval arogantně, jak mu svou povahu představil tehdy při boji o New York. Miliardáři na něm pořád něco důležitého nesedělo a neměl pocit, že by se jednalo o jakoukoliv iluzi nebo Lokiho iniciativu. A navíc, Tony si tenhle bod nemohl odpustit, to byl skoro ještě kluk. Nakonec jen pokrčil rameny.

"Ne, to nemáme." Vteřinu nebo dvě si užíval mladíkův výraz, který se někde vzadu, téměř neviditelně měnil na nechápavost a zmatek. Nenechal ho ale své pocity bezděky prozradit, k takovým okamžikům bude ještě času dost. Místo toho si založil ruce na prsou a zase se na něj trochu křivě zazubil.

"Chceš tu teda jenom stát, nebo jsi přišel z nějakého důvodu?" Loki překvapeně zamrkal, ale pak mu zjevně důvod, proč tu je, došel.

"Chtěl jsem..." odkašlal si, "chtěl jsem požádat o sklenici vody." Tony na něj okamžik prázdně hleděl, nevěděl, jak reagovat. Až si nakonec vybral smích. No, ne úplně ideální volba, ale stále lepší než cokoliv jiného.

"Nějakej slušnej, ne?" Musel si rýpnout, ale tady nebyl na sarkasmy prostor. Loki byl totiž skutečně slušný a důvod celé té jeho mrtvolné strnulosti byl prostý - čekal, že se mu Stark pomstí. Myslel si, že si na něm Avengers vybijí všechno, co jim udělal. Ne že by se bál, on jen bez reakce očekával ránu. Mlčky pokrčil rameny, a tak se Tony otočil a došel přes místnost do kuchyňského koutu, kde Jarvis mezitím rozsvítil světla. Vytáhl ze skříňky skleničku, natočil do ní studenou vodu a podal ji svému hostu. Ten kývnutím poděkoval.

"Tady to máš a padej zpátky," doporučil mu vynálezce. "Měl bys spát, vypadáš hůř než mrtvola. Zítra ti ukážu, jak se pracuje s naší technikou," kývl hlavou ke kuchyňskému vybavení. Jak pohlédl zpátky na Lokiho, zavadil pohledem o jeho šaty, které na jeho vyhublém těle doslova visely, a až v tu chvíli si uvědomil, že je na nich krev. A vsadil by všechno svoje bohatství, že byla jeho vlastní.

"Jak na tebe koukám," trochu kriticky si ho přeměřil, "nechám sem přinést nějaký normální oblečení. A zásoby jídla." Loki opět vděčně kývl, pak se bez dalšího slova otočil a odcházel zpátky. Tony mlčky pozoroval jeho záda a uvažoval, jak mladého mága přesvědčit, že se mu nechystá nakopat zadek, i když by si to jistě zasloužil.

"Hej, muflone!" Křikl, když už byl Loki u schodů. Ten se otočil, ve tváři stále žádné konkrétní emoce. Stark si odkašlal, za pochodu přemýšlel, jak své myšlenky interpretovat.

"Já poznám, kdy se padouch vydává za oběť," řekl nakonec. Loki na to nic neodpověděl, nejspíš asi nevěděl, jak tu větu vyvrátit.

"Ale..." Tony lehce zavrtěl hlavou, jak se může najednou chovat tak dospěle? "zároveň poznám, kdy se oběť vydává za padoucha."

Chapter Text

Tony se převalil na druhý bok a oddychl si, když mu došlo, že se ze snu už definitivně vzbudil. Podle světla muselo být teprve brzy ráno, ale Stark se nedivil, včera šel sice spát sice až po čtvrté ranní, jenže v posledních týdnech měl konstantně problém normálně usínat. Po tom, co se Loki vrátil k sobě, popadl Tony mobil a zavolal hospodyni, kterou celkem neurvale probudil, ale stejně se od něj dozvěděla, že má hosta a že pro něj potřebuje všechno pro delší pobyt - totiž oblečení (Stark nevěděl, jaké číslování velikostí mají na Asgardu, a tak jí jen popsal jeho výšku a pravděpodobně neexistující hmotnost), hygienu, samozřejmě čerstvé zásoby jídla, po krátké úvaze i nějaký lepší mobilní telefon a nakonec jí řádně vyčetl nedostatek alkoholových zásob. Když pak hovor ukončil a Jarvis mu oznámil, že Loki právě usnul, se Tony vrátil do dílny, kde dodělal, co potřeboval, a pak se také odebral do postele. Teď tam stále ještě ležel a uvažoval, jestli se bůh, který vlastně není bohem, už probudil. A jako by mu četl myšlenky, jeho věrný přítel okamžitě odpověděl.

"Dobré ráno, pane," ozval se se svým britským přízvukem. "Měl bych vám oznámit, že vaše zaměstnankyně přinesla vše, co měla na seznamu, a před jedenácti minutami dům opustila. Pan Loki je vzhůru už hodinu a dvacet osm minut a právě snídá ve vaší kuchyni."

"Cože?!" Tony ze sebe strhnul přikrývku a vyskočil z postele. "Co všechno se mu podařilo zničit? Už víš škody?"

"Loki vám od svého včerejšího příchodu zatím žádnou majetkovou škodu nezpůsobil, pokud nepočítáte prostěradlo a matraci v jeho ložnici, které jsou od krve a tím pádem nevypratelné." Tony se zastavil, nedůvěřivě vzhlédl ke zdroji Jarvisova hlasu.

"Vážně?" Otázal se nepřesvědčeně, leč zcela zbytečně. "Jak se mu podařilo si udělat snídani?"

"Poté, co přišel k vám do kuchyně a začal pátrat po něčem poživatelném, jsem dospěl k rozhodnutí, že dát mu vědět o své přítomnosti by mohlo situaci ulehčit. S mou pomocí dokázal najít vše, co potřeboval." Tony úlevně vydechl.

"Díky kámo," kývl ke svému všudypřítomnému příteli, vyhrábl ze skříně čisté oblečení, v koupelně si opláchl obličej a brzy byl natolik vzhůru, že si mohl dovolit jít do kuchyně. Tam se mu naskytl zajímavý pohled - Loki seděl u stolu, trochu přihrbený, nejspíš ještě napůl spící a nepřítomně žvýkal jednu z neobyčejně velké hromady palačinek, která mu ležela na talíři, k čemuž upíjel pomerančový džus - stejný, který Tony včera rozlil. I přes Jarvisovu informaci o hodině a půl, kterou je mladík vzhůru, vypadal, jako by se právě probral - rozcuchané vlasy, rudé oči, nepříjemný škleb. Ten se nezměnil ani v okamžiku, kdy Stark vešel do místnosti, naopak ho mág ještě rozšířil. Tony se najednou začal cítit spokojen sám se sebou, očividně se mu povedlo Lokiho obvyklou povahu alespoň trochu vytáhnout z ulity.

"Dobré ráno, Bambi," usmál se na něj a vytáhl ze skříňky hrnek a krabičku s namletou kávou. "Jakpak ses vyspal?" Mladík v odpověď jen neurčitě zavrčel. Tony si to vyložil jako negativní zhodnocení jeho postele a obrátil oči v sloup, zatímco mu do hrnku z varné konvice tekla horká voda. Pak ho ale něco napadlo, v rychlém sledu pohlédl nejdřív na Lokiho, pak na hrnek a nakonec na přístroj. Zasmál se. Sedící sebou trhnul a podrážděně se na něj otočil.

"Co?" Tony beze slova vytáhl další hrnek, nasypal do něj rozemletá zrna, opět zalil vodou. Pak oba dva popadl, donesl ke stolu, sedl si a jedno kafe dramaticky posunul před pleticháře. Ten několik vteřin jen zíral.

"Co je to?"

"Myslíš, že tě chci otrávit, viď?" Tonymu přišly Lokiho reakce docela komické. "Neboj se, paroháči. Tohle tě probudí a navíc je to dobrý." Loki si k tekutině nedůvěřivě přičichl, ale nejspíš výsledek nepovažoval za podezřelý, protože hrnek uchopil a pomalu usrknul. Se zavřenýma očima převálel horkou kávu na jazyku, poté polkl. Tony upil ze své vlastní a zazubil se na černovláska, který se najednou tvářil mnohem spokojeněji.

"Vidíš? Já si myslel, že ti bude chutnat. Toto je, můj příteli, zázračný nápoj, zvaný káva. Umleta z kávových zrn, dovezených z Brazílie, připravena mnou samotným. Neexistuje lepší, věř mi." Loki neodpověděl, jen znovu upil. Tony si řekl, že tím jeho slova potvrzuje a opět se cítil spokojeně.

"Takže už znáš Jarvise?" Zeptal se docela zbytečně. Mág, který mezitím trochu pookřál, přikývl hlavou.

"Ve skutečnosti je to první doopravdy inteligentní člověk, kterého jsem na vaší planetě potkal." Tonymu kafe zaskočilo, rozkašlal se.

"To si děláš srandu!" Zasípal a rozčileně na něj zíral. "A co já? Já jsem skromnej, víš? Mám tři doktoráty a nikdy mě nevidíš říkat si doktor. To já Jarvise vymyslel! A on navíc není ani člověk!" Loki ho chvilku pozoroval, jak zápasí s vlastním dechem, a pak se poprvé od okamžiku, kdy ho Thor přinesl, usmál. Byl to stejný úsměv, který od rána už dvakrát vyvstal na tváři Starkovi, úsměv hrdosti k sobě samotnému. Tony pochopil, že se Loki náramně baví jeho vztekem. Znovu se napil, pak hrnek sebral a odešel si sednout na pohovku. Loki zůstal na svém místě, spokojeně popíjel své vlastní kafe a ládoval se palačinkami. Sice pozemskou techniku neznal, ale pravděpodobně byl velmi intuitivní žák a učil se rychle. Tony se musel ušklíbnout, to byla další z věcí, které s Thorem nesdíleli. Hromobijec by se ptal, všichni by slyšeli jeho překvapené reakce a nejspíš by si nedal dvě a dvě dohromady. Loki oproti němu neměl žádné otázky a i v polospánku byl schopný přijít na funkci sporáku a lednice. Ten chlap se nezdál, ale rozhodně nebyl vůbec blbej.

"Děláš si ze mě šoufky, že jo?" Zeptal se pak a Loki se samolibě zaculil v odpověď.

"Aha," Stark protočil očima. "Paráda. Prej už se tu stavila hospodyně, nezabils ji náhodou?"

"Ta žena," Loki se ušklíbl a ohrnul ret, "se mě poněkud lekla, ale pochybuji, že poznala, kdo jsem. Doplnila zásoby jídla, lahví - pravděpodobně s alkoholem, že? - a nechala tu toto," mág botou lehce kopl do velké tašky pod stolem.

"Vynikající!" Tony vyskočil na nohy, už v sobě cítil dávku energie, způsobenou kofeinem. "To, můj milý malý muflone, je všechno tvé, pokud se nepletu." Přiskočil k velkému zavazadlu, rozepnul zip a začal se v obsahu přehrabovat.

"Výborně," zamumlal si pro sebe spokojeně, našel vše, co potřeboval. "Tady," položil na stůl bílou krabičku s nápisem značky a typu, "je tvůj telefon. Jarvis tě naučí ho zprovoznit a ovládat, stejně tak ti pomůže s funkcí jakékoliv techniky. Díky tomu mobilu," kývl ke krabičce, "se budeš schopný lépe zorientovat v našem světě, myslím tím kulturu, historii a tak. Najdeš na něm skoro všechno, co budeš potřebovat. Jo, už asi víš, jak používat záchod a tak, že?" Loki krátce kývl. "Je tady ještě nějaká hygiena, jako kartáček, hřeben, šampon. A samozřejmě oblečení - nemůžu tě nechat po věži pobýhat v zakrvácených Asgardských hadrech." Na vteřinu se odmlčel a mladíka si prohlédl. "Nevím, jak moc seš nebo nejseš zraněnej, ale jestli chceš, můžu zavolat někoho, kdo ti minimálně základně pomůže." Loki okamžitě zavrtěl hlavou.

"To nebude potřeba," ujistil vynálezce. "Nejsem v ohrožení života a se svými zraněními se umím vypořádat sám." Tony měl chuť znovu protočit očima, ale rozhodl se, že to neudělá, a jen pokrčil rameny. Je to přece jen jeho vlastní rozhodnutí, on mu to nabídnul a může být klidný, že pro jeho zdraví alespoň něco udělal.

"Tak fajn. Netuším, co tu budeš dělat, ale já jdu do dílny, mám tam práci. Kdybys mě potřeboval, tak nemusíš chodit přes celej byt, jen řekni Jarvisovi a já přijdu, jasný?"

"Naprosto," mág vděčně přikývl. "Jo, a Starku?"

"Hm?" Tony dopil kafe a dal hrnek do myčky.

"Během tvého spánku tu několikrát zabrněl tenhle přístroj," sáhnul na barový pult pro Tonyho vlastní mobil.

"Aha," miliardář si ho převzal, "díky." Jediným pohybem odemkl displej, vyskočil na něj zmeškaný hovor a esemeska od Pepper.

Ahoj, Tony, stálo ve zprávě, z konference se vracím v půl osmé večer. Vyzvedneš mě na letišti?

"A do hajzlu," Stark vyděšeně pohlédl na černovláska. "Pepper se vrátí! Zapomněl jsem na ní, do prdele!"

"Myslel jsem, že tvou inteligenci podceňuji," Loki ze sebe dostal ten nejsarkastičtější pohled, kterého byl schopný, "ale nejspíš ne. Já nevím, kdo je Pepper." Tony se plácnul rukou do čela.

"To je moje přítelkyně. Večer se vrací a rozhodně tě tady nemůže jenom tak najít, zabila by mě." Horečně přemýšlel. "Dobře, v klidu. To se dá vyřešit. Vyzvednu ji, vezmu na dobrou večeři a řeknu jí o tobě. To by šlo." Loki se jeho monologu stále ušklíbal. Pak jen pokrčil rameny. Tony sám pro sebe pokýval hlavou.

"Dobře. Jdu do tý dílny, ty si dělej, co chceš, hlavně nic nerozbij a nikoho nezabij." Zazubil se na něj, pak mu z talíře okatě ukradl dvě palačinky, otočil se a odkráčel z kuchyně. V tu chvíli by dokonce přísahal, že za sebou uslyšel odfrknutí.

~~~

Loki měl i přes bolavé tělo a nepříjemnou potřebu vděčnosti ke Starkovi (no vážně, to už se snížil tak moc?) překvapivě dobrou náladu. Po snídani uklidil nádobí do těch plastových přihrádek v jedné kuchyňské skříňce, zvaných myčka, vzal všechno, co podle miliardářových slov patřilo jemu, a snesl to o patro níž. Oblečením se probral rychle, především proto, že polovinu odložil stranou a rozhodl se, že se ničeho z toho už nikdy nedotkne. Všechny hygienické potřeby odnesl do sterilně neosobní koupelny a nakonec přesvědčil sám sebe, že se musí vykoupat, takže ze sebe s potížemi dostal všechno oblečení a vlezl si do sprchy. Přijít na její fungování nebyl problém, mnohem víc se potýkal se svými zraněními, modřinami a rozbolavělým tělem. Nakonec se ale, poté, co mu Jarvis popsal, co který oděv představuje, dokázal převléknout do čistého šedivého trička s krátkým rukávem, úzkých černých džínsů a nakonec i bleděmodré mikiny, aby zakryl své jizvy a kůži fialovou od modřin. Poté, v trochu lepším a méně krvavém stavu sáhl po tom mobilním telefonu. Bez překvapení zjistil, že jen projít základním nastavením onoho přístroje je složitější než upéct palačinky. Během necelé půlhodiny se ale s Jarvisovými instrukcemi úspěšně dostal do menu a aspoň trochu věděl, jak se v něm pohybovat.

"Dost, tohle mi stačí," zařízení odložil na noční stolek. "Nechci se rozzlobit víc, než je nezbytně nutné. Jarvisi?"
"Ano, pane?" Automaticky odpověděla umělá inteligence.

"Jsou v téhle budově nějaké knihy?"

"Jedna krabice, pane. Pan Stark si ji dovezl ze své vily v Malibu, ale ještě stále je zabalená."

"Starkovi snad nebude vadit, když si něco vypůjčím, ne?"

"Pan Stark si jistě nevšimne, že cokoliv z této krabice zmizelo, ale nejspíš bych ho měl o této vaší aktivitě informovat."

"To klidně udělej," mávl mladík rukou. "Kde ty knížky jsou?" Jarvis ho nasměroval o patro výš do místnosti, která vynálezci zřejmě sloužila jako sklad všeho nepotřebného a na jeho doporučení si pak Loki pro začátek vybral všechny tři díly Pana Prstenů, Vraždu v Orient-expresu, Egypťana Sinuheta, Zelenou Míli a Den Trifidů. Až do oběda strávil všechen čas čtením a pak mu v půl druhé (vymyslet, na jakém principu fungují hodiny, ho stálo jen velmi málo úsilí) Jarvis oznámil, že pan Stark objednal mexické jídlo a poslíček ho právě přinesl. Oběd jedli on a Tony více méně v tichosti, Loki se rozhodl, že nejlepší taktikou bude miliardáře ničím nezatěžovat a vynálezce nejspíš nevěděl, o čem mluvit, takže nakonec všechno uklidili, mág slušně poděkoval a vytratil se dolů. Skončil opět s knihou a četl si celé odpoledne, dokončil Vraždu v Orient-expresu a zrovna začal Společenstvo Prstenu, když se Jarvis zase ozval, ale jen s informací, že Stark odjel vyzvednout slečnu Pottsovou a vzít ji na večeři, a že si k jídlu může dát co chce. Loki tedy podle Jarvisových instrukcí vytočil číslo na nejbližší Pizzerii a objednal si dvě velké pizzy. Jeho stravovací návyky Stark od rána nekomentoval, ale mladík se jednoduše nemohl nabažit té skutečnosti, že se na zemi jí i jiná jídla než maso, a očividně je jich k výběru velké množství. V půl deváté do sebe naházel poslední kousky a na Jarvisovo doporučení vynálezci vybílil zásobu zmrzliny a pomerančového džusu, pak si sedl na balkon a opět četl. Spokojenost trvala ještě čtyři další hodiny a Lokimu se vůbec nechtělo spát. V tu chvíli, bylo zrovna jedenáct třicet sedm, věděl to, protože se v tu chvíli koukal na hodiny, něco zevnitř vydalo tiché cinknutí. Loki se tím směrem okamžitě otočil a byl připravený se bránit, prsty mu zabrněly dlouho nepoužívanou magií, ale jen uviděl, jak se otevřely jedny ze dveří, které nevypadaly, že vedou do jiné místnosti, a z nich vystoupil Stark. Že šlo o nějaký druh dopravy, došlo návštěvníkovy hned, stejně tak míra alkoholu, která miliardáři kolovala krví. Tony se zmateně rozhlédnul po rozsvíceném obýváku, ale Lokiho spatřil až v okamžiku, kdy vstoupil do místnosti.

"Bambi!" Vykřikl šťastně a ruce rozhodil do prostoru, ale spíš kvůli vyrovnání rovnováhy. Až teď si oslovený všimnul, že má opilec tmavou košili pocákanou nějakou nevábně páchnoucí tekutinou a úzké džínsy, krásně vypasované kolem neodolatelného pozadí, špinavé od blíže neidentifikovatelného pokrmu.

"Starku," Loki protočil oči a neodolal povzdechu, "pověz mi, je večeře s přítelkyní dobrou záminkou, aby se člověk zpil do nevědomí?" Miliardář se zjevně neměl k odpovědi, ale jeho všudypřítomný inteligentní přítel to vzal za něj.

"Pro dosáhnutí tohoto stavu musel pan Stark konzumovat buď nezvykle velké množství šampaňského, nebo nápoje, které pro společenskou večeři nejsou vhodné."

"Vy dva jste se už asi skamarádili, co?" Tony přejížděl očima mezi Lokim a stropem, na kterém se Jarvis stejně nenacházel, a nakonec zapíchnul černovláskovi ukazovák do středu hrudi a přimhouřil oči.

"Pravděpodobně měl se slečnou Pottsovou nějaké neshody, po večeři vyrazila do její kanceláře ve Stark Industries, nejspíš se tam chystá přespat," uvedla umělá inteligence na pravou míru a Lokimu všechno došlo. Na tváři se mu pomalu vytvořil křivý úsměv.

"To nebyla hádka, Jarvisi, oni se rozešli."

"Ne, to ona se rozešla!" Vykřikl Stark a opět rozhodil rukama. "Normálně mě odkopla!"

"A jsme doma," Lokiho úsměv se ještě zvětšil.

"Rozumíš tomu?! Muflone, ona se mnou skončila!" Tony zněl opravdu zoufale, i když to mohla dokreslovat i jeho opilost. Vynálezcův fyzický stav ale mluvil za vše, pravděpodobně po večeři zůstal někde v baru a naprosto se zruinoval.

"Jarvisi, co jeho žena obvykle dělá, když se takhle nalije?" Zeptal se Loki.

"Slečna Pottsová nebyla jeho manželkou, nýbrž přítelkyní," okamžitě odvětil anglický přízvuk. "Většinou ho nechala vypít sklenici vody a poslala spát - pan Stark se z kocoviny pokaždé vylíže do oběda dalšího dne."

"Dobře, alespoň v tomhle využíváte stejných postupů, jako na Asgardu," ulevilo se mágovi. "Starku?" Zvedl ruku, soustředil se na zelená vlákna v prstech a vyndal jimi jednu ze sklenic ve dřezu, která se pouhou myšlenkou naplnila čistou vodou. Pak k němu připlachtila vzduchem a Loki ji miliardáři pevně vtisknul do ruky. "Vypít, teď hned."

"Ale Pepper!" Zafňukal Stark. Loki si znovu povzdychl.

"Paráda," procedil skrze zuby. Takže teď jsem Pepper? "Anthony? Vypij to, udělá se ti líp," pokusil se trochu zjemnit rozčilený hlas, aby opilce nevytrhával z představy.

"Pepper, já nechci pít," mumlal Tony a rychle zavrtěl hlavou, až se sklenice v jeho rukách zakývala. "Už nikdy nechci nic pít."

"Tak fajn." Loki mu vodu zase sebral, nechal ji vznést se do vzduchu, aby mu nepřekážela. "Jarvisi? Kde je ložnice?" Popadl Starka za ramena, ani to nebyl problém, byl o hlavu nižší, a podle instrukcí ho s pevným sevřením navigoval do místnosti. Tony se moc nebránil, jen občas se na černovláska ohlédl. Když otevřel dveře, vpochodoval s ním do obrovského, až zbytečně velkého pokoje s oblečením poházeným snad na každém milimetru podlahy a postelí velikosti malé Asgardské přepravní lodi. Že po všem šlape, nebral na vědomí a dopravil miliardáře k posteli.

"Anthony, sedni si." Kriticky si ho změřil, když si Stark bez keců kecnul na pokrývky. "Jsi úplně špinavý a smrdíš, to oblečení musí dolů," prohlásil nakonec. To je něco, co by řekla starostlivá žena nebo přítelkyně, ne? Loki tohle ženské chování zažil jen u své matky a ta by přesně tohle udělala.

"Takže už se na mě nezlobíš?" Prosebně a stále zoufale se na něj zahleděl. Mladík si znovu, již potřetí, povzdychl.

"Zlobím, protože jsi opilý a křičíš na celou budovu," řekl mu nakonec naprosto upřímně.

"Slibuju, že už to neudělám," Tony vypjal hruď a pevně sevřel rty.

"Uděláš, to víme oba," trochu zoufale se zasmál Loki. "No tak, sundej to." Pomohl mu dostat dolů sako, pak se zahleděl na jeho košili. Tohle prostě není normální. Proč to dělá? Stark je egoistický, narcistický sobec, proč ho tu svléká? Na dvě vteřiny zavřel oči, Tony poslušně čekal, až mu Pepper pomůže. Pak se zahleděl do těch velkých čokoládových očí, které byly zastřené alkoholovou clonou. Natáhl ruce k jeho krku, rozepnul první knoflíček košile, pak druhý, třetí. Stále si navzájem hleděli do očí, takže si Loki nevšiml modré záře, dokud mu prsty nezavadily o něco studeného. Trhnul sebou a upřeně se zadíval na část jakéhosi kruhu, který byl připevněn vprostřed Starkova hrudníku.

"Anthony? Co to je?" Stále ještě zachovával klidný a jemný hlas, ale už jen stěží.

"Promiň, Pepper," Tony zkřivil tvář téměř k pláči. "Já tě strašně miluju."

"Starku, co to je?" Štěknul Loki, teď spíš vyděšeně, protože mu miliardář nevěnoval ani trochu pozornosti. "Jarvisi? Co to má na hrudi?"

"To je elektromagnet, pane," odvětila umělá inteligence automaticky. "Ta záře, kterou vidíte, vychází z obloukového reaktoru, který ho pohání. Díky němu je pan Stark naživu." Loki polknul. Ten sobec a egoista přežíval díky kusu techniky v jeho vlastním těle. Chladivá modř přes tmavou košili nepronikla, proto si jí mladík všiml až teď. Pomalu přiblížil ruku zpět k reaktoru, rozepnul zbývající knoflíčky košile položil na lehce pulzující kruh své štíhlé prsty. Tony dýchal, široký hrudník se mu zvedal a Loki, když mu pohlédl do očí, zjistil, že se na sebe dívají navzájem. Stark lehce naklonil hlavu a černovlásek měl z jeho tmavých duhovek najednou sucho v krku.

"Máš zelený oči," dostal ze sebe najednou vynálezce. Loki zamrkal, tahle věta byla to poslední, co by v tuto chvíli očekával. Co doopravdy očekával, rychle zatlačil do nejtemnějších koutů své mysli.

"Co prosím?" Zeptal se roztřeseně, točila se mu hlava a ruku stále držel na chladivém reaktoru.

"Máš zelený oči, to je ono," zopakoval Stark a najednou působil mnohem živěji, spíš jako člověk, který udělal geniální objev. "Měl jsi je modrý, proto mi přijdeš takovej divnej!" Loki znovu zamrkal, ale tentokrát ze sebe nevydal ani hlásku. Věděl, proč to miliardář říká a proč má pravdu. Věděl to, jen celou tu dobu doufal, že si ničeho nevšimne. Jeho prsty prázdně sjely po jasně modrém kruhu na vynálezcově hrudi, mág se postavil. Tony mlčel, stále ho propaloval pohledem. Lokimu se znovu zatočila hlava, couvl. Šlápl na několik kusů oblečení, udělal několik kroků dozadu a když za sebou ucítil roh dveří, otočil se a zmizel z pokoje. Divil se, že ho třesoucí se nohy unesly, ale úspěšně proběhl obývákem, schody vzal po třech a brzy stanul ve své ložnici, na své posteli. Až v tom okamžiku si dovolil pustit slzy, které se mísily s pocitem studu a zahanbení.

Myslíš, že bolest je tvou známou? On tě přinutí prahnout po něčem tak sladkém, jako je bolest.

Magie vystřelila do všech stran, stůl, židle, noční stolek i skříň praštily o zeď a zřítily se na zem. Pocity se z mladíka vlnou kouzla prudce vylily a Loki vykřikl, byl to výkřik frustrace a bezmoci a všeho, co mu sžíralo mysl i srdce. Dýchal, ležel s obličejem v polštáři a nechal slzy vsakovat se do potahu, špinavého od krve, když seshora uslyšel třísknutí sklenice, která doteď zelenými vlákny jeho magie spočívala ve vzduchu. Nevěděl, kdy usnul, ale příjemný spánek to rozhodně nebyl. Doprovázely ho fialové oči, temné hloubky vesmíru a šepot velkého Titána, předpovídající smrt.

Chapter Text

Další den našel Loki Starka ležet v obýváku na pohovce, nohy přes opěradlo a pytlík s ledem na čele. Když kolem něj procházel a uviděl Tonyho zubožený výraz, doplněný o bolehlav a ještě stále tmavě fialové oko, které si nejspíš odnesl z nějaké mise před jejich příchodem, neubránil se úsměvu.

"Dobré ráno," kývl na vynálezce, který ze sebe dostal popuzené odfrknutí.

"Není ani ráno, ani dobré, paroháči," uvedl vše na pravou míru a pozoroval Lokiho, jak přešel ke kuchyňskému rohu a teatrálně otevřel lednici. Tony samozřejmě nemohl pochopit, jaké je to být na cizí planetě a snažit se všemu neznámému porozumět, ale stejně obdivoval tu hrdost, se kterou mladík popadl do ruky jogurt a bez váhání k němu podezřívavě přičichl. Nejspíš ho shledal poživatelným, protože okamžitě začal hledat, jak se otevírá. Být to Thor, jogurt je teď rozmačkaný nebo teče po protější stěně, ale Lokimu netrvalo to ani deset sekund a alobalové víčko zmizelo v koši. Tony si trochu odkašlal a pak se neochotně odhodlal promluvit.

"Včera jsem ti říkal Pepper, že jo?" Přiznal svou obavu a mág, který už našel lžičku a teď jogurt s vážností hodou prince pojídal, přikývl.

"S politováním musím oznámit, že ano," souhlasil s vynálezcem a ten tiše zaúpěl, "ale v opileckém stavu tě shledávám celkem neškodného," dodal s pokrčením ramen. Tony s velkými problémy vzpomínal na včerejší noc, ale chladnou dlaň na hrudi a prsty, rozepínající knoflíčky u košile, z hlavy vyhnat nemohl.

"Dotýkal ses mě," řekl věcně. Loki na něj pohlédl, v jeho očích miliardář nebyl s to rozeznat žádné konkrétní pocity nebo myšlenky.

"Snažil jsem se z tebe sundat špinavé oblečení," objasnil poté. Tony kývl, to popřít nešlo - konec konců se mu všechno ze včerejška slilo dohromady a doopravdy si nebyl jistý ničím.

"Jo, asi jo." Podvědomě zvedl ruku a promnul si hruď a reaktor, který byl teď proti bílému tílku jasně vidět. Modrá svítila skrz látku a Stark se zavřenýma očima lehce nehty poklepával na studené sklo. V mysli měl stále Pepper a její posmutnělé prohlášení, že jejich vztah nemá budoucnost a že je Tony natolik posedlý svými obleky, až zapomíná, že má nějaký vztah.

"Jaks k němu přišel?" Ozval se najednou jeho host a vynálezce úlekem téměř nadskočil.

"Cože to?" Zeptal se, chvíli nebyl schopný pochytit význam dotazu.

"Ten obloukový reaktor," Loki kývl hlavou k ruce, která na něj stále klepala. "Jak jsi ho získal?" Takže o něj včera opravdu šlo, potvrdil si Stark.

"Vyrobil jsem ho," řekl jednoduše a mladík se ušklíbl.

"Jo, tak stupidní nejsem. Kvůli čemu ho máš?" Specifikoval svou otázku. Tony mlčel. Má mu to říct? Vyhodil ho z okna. Pokusil se ovládnout zemi. Kvůli jeho invazi má teď noční můry.

"Zasáhla mě spousta šrapnelů z bomby," vysvětlil. "Reaktor pohání elektromagnet, který drží šrapnely od srdce."

"Byl jsi ve válce?" Pozvedl Loki obočí a Tony se pochmurně zasmál.

"Ne, to ne. Dostal jsem se do zajetí lidí, kteří chtěli mé zbraně použít ke svým vlastním účelům," objasnil. Před očima se mu mihla tmavá nádrž s vodou, špinavé obvazy a krabice s autobaterií a kabely, pohánějící elektromagnet.

"Jaké zbraně? Oblek?" Loki byl dnes očividně v obzvlášť zvídavé náladě. Tony zavrtěl hlavou.

"Ne. Před Iron Manem jsem vyráběl zbraně pro armádu," přiznal. "Stark Industries měla celou zbrojní divizi, dělali jsme především rakety s dalekým doletem a výbušniny. Když mě zajali..." musel se na vteřinu odmlčet, aby si srovnal myšlenky, "uvědomil jsem si, jak moc je to, co dělám, špatné. Pro útěk jsem vyrobil první oblek, pak se vrátil a přestal distribuovat zbraně. Teď se soustředíme na tohle," znovu si prsty poklepal na reaktor. Kouzelník ho chvíli pozoroval, upřeně sledoval modré světlo. Pak se sarkasticky usmál.

"Samozřejmě. Kovové srdce ke kovovému muži, že?" Tony se rozčileně posadil. Samozřejmě, že si musel rýpnout, to by to totiž nebyl Loki!

"Ledové srdce pro ledového obra," oplatil mu stejnou mincí, ale neusmál se, jeho tvář zůstala zachmuřená. Jak moc přestřelil, poznal až v okamžiku, kdy se pletichář prudce postavil a židle třískla o podlahu. Jeho pohled byl teď jasný, šok, hněv, ale i strach. V mžiku byl u něj, vynálezce nestihl nijak zareagovat a mág ho už držel pod krkem a zvedl si ho nad hlavu.

"Nepleť se mi do života, Starku!" Zavrčel, ale to už Tonymu z dílny přilétala rukavice. Loki heknul bolestí, když se mu do hrudi jako žihadlo zabodla rána z letového stabilizátoru a povolil sevření, načež zavrávoral a spadnul na zem, miliardář přistál nohama na podlaze a rukou na černovláska namířil.

"Tak co se mi pleteš do života ty?!" Křikl na něj rozlíceně. "Nemáš se co ptát!"

"Jen mě zajímalo, proč máš v sobě díru," lapal mladík po dechu, tuhle bolest během jeho předchozí návštěvy země zažil už dvakrát.

"Je to moje věc, jasný?!" Okřikl ho Stark. "Neměl jsem ti to vůbec říkat. Uvědom si, že jsi tu díky mé velkorysosti!" Loki neodolal a v hrudi mu zabublal ironický smích. Tony to zjevně moc dobře nevzal, naopak už byl rozpálen téměř do bíla.

"Drž klapačku, sakra!" Štěkl na mága. "Měl bys být zavřený! Kdyby to bylo jen na mně, dostal bys nakládačku a pak se vrátil zpátky do Asgardskýho vězení!" Ruka s rukavicí se mu trochu třásla, ale stále jí držel vzpřímeně. "Dost věcí jsi mi v životě posral, víš?! A nejen mně! Řekl ti vůbec někdo, kolik lidí díky tobě zemřelo?!" Loki mlčel. Tohle ne. Ať to nevytahuje. Ať ho z toho neobviňuje. Tonymu ale bleskl hlavou geniální nápad, sevřel rty do úzké linky. Však on ještě uvidí.

"Jarvisi, pusť nějaký záznamy z YouTubu," požádal svého přítele.

"Pane, nemyslím, že je to v této situaci vhodné," pokusil se anglický přízvuk plaše vzdorovat.

"Udělej kruci to, co jsem ti řekl!" Procedil Stark skrze zuby a na hologramových obrazovkách nad stolem u pohovky se objevilo hned několik videí, všechna z bitvy o New York. Loki polkl. Ne, nechtěl to vidět. Zničené domy, vybuchující stroje, křičící lidé. Požáry, hořící stromy. Mrtví, ležící na špinavých silnicích. Chitaury, prohánějící se skrz ulice. A on sám, samozřejmě. Záběr z velké dálky, ale jasně viditelná helma s rohy. A Scepter. Výraz hrdosti a nadšení, který mu nepatřil. Lokimu se třásl spodní ret. Ne, tohle ne.

"Díky tvým machinacím přišlo o život přes sto padesát nevinných!" Objasnil krutou pravdu Stark. "Každý z nich měl rodiny, takže jsi ovlivnil tisíce životů, chápeš?! A když pomineme občany, způsobil jsi s Chitauri miliardové škody, zničil spoustu domů a přidělal New Yorku i Stuttgardu měsíce práce a oprav, a to ani nemluvím o poškozeném Helicarieru S.H.I.E.L.D.u! Jsi vůbec schopný si to všechno představit?!" Byl si tak jistý svou pravdou. Tak zklamaný tím černovlasým kouzelníkem. "Nejsi, samozřejmě. Protože to prostě psychopat nedokáže. Nechat tě tady byla chyba, vážně," přiznal a teprve pak sklonil zbraň. Loki stále seděl na zemi. Co mu má říct? Jak mu má všechno tohle vysvětlit? Oči měl jako přilepené na spoušti z kamerových záznamů. To toho opravdu způsobili tolik? Pak se rozhodl. Vstal, pomalu, aby Stark nepojal podezření o dalším útoku, a upřel na něj chladný pohled, protože tahle maska ho ještě nikdy nezklamala.

"Jsi zmrzlý led, Starku. Jsi show jednoho muže, omotal sis svět kolem prstu, ale kdo se dívá?" Hořce zavrtěl hlavou, výška mu přidávala na výhodě. "Nikdo se nedívá." Pak kolem Tonyho prošel a bez dalších slov opustil místnost. Vynálezce vzteky prudce syčivě vydechl. Hrozně ho bolela hlava a Pepper tu nebyla, navíc měl patro pod sebou nasraného mistra klamu a neplechy. Horší situaci by si nedokázal představit.

~~~

Příštích několik dní bylo prosycených nepřátelským mlčením. Loki trávil devadesát pět procent času v patře pod Starkem a ten se stejnou dobu zaobíral ignorováním svého hosta. Den po jejich hádce se ve věži objevili Steve, Natasha a Clint, oba dva agenti měli samozřejmě za úkol zjistit, jak na tom Loki je a jestli za tu krátkou dobu něco neprovedl. Tony se Furymu tiše smál, protože si byl stejně jistý, že ho S.H.I.E.L.D. celou dobu odposlouchává - Nick nevěřil ani vlastní matce a rozhodně by nenechal muflona jen pod dohledem Starka. Brzy se ze své vlastní části věže vynořil i Bruce, ale Loki se nikomu z nich vůbec neukázal, takže bylo nakonec na vynálezci, aby vysvětlil, že se má paroháč sice dobře, ale že se rafli a nemluví spolu. Nakonec strávili Avengers celý večer příjemným popíjením a klábosením a Tony byl poté, co všem hlasitě vyložil, jak probíhal jeho rozchod s Pepper, v celkem pohodové náladě. Už měl v sobě několikátou sklenici skotské, ale jeho mysl stále zůstávala podivně střízlivě upnuta k tomu černovlasému mužskému, pořád ještě uraženému o patro níž.

~

Loki na tom byl podobně, Stark mu se svým chladným reaktorem také okupoval mysl, i přesto byly ty dny docela klidné. Chvílemi postrádal přírodu okolo Asgardského paláce, ale již během jeho pobytu ve vězení si na její nedostatek dost dobře zvykl. Přečetl všechny knihy, které měl Tony v domě, a pak se vrhnul na prozkoumávání digitálního světa. Internet ho fascinoval od prvního okamžiku a poté, co ho Jarvis svými navigovacími schopnostmi naučil s ním pracovat, začal pátrat po všem, co ho zrovna napadlo. Už se pomalu orientoval v Midgardské historii, teď prohledával všechny zprávy a články, týkající se Avengers, S.H.I.E.L.D.u a Stark Industries.

"Neříkám, že jste superhrdina."

"Že ne? To je dobře, protože to by bylo nesmyslný a... fantastický..." Tony na obrazovce telefonu, o čtyři roky mladší, ale se stále stejně upravenými vousy, se zdál nejistý. "Na to já totiž nejsem ani trochu vhodnej typ, vážně. Se svým dlouhým seznamem charakterovejch vad, se všema chybama, který jsem..." pokoušel se zmateně vysvětlit. Loki se musel usmát, Stark byl vyloženě roztomilý, když si nebyl jistý svými slovy. Trhl sebou, když seshora uslyšel Tonyho hlas.

"Je pravda, že..." miliardář ve videozáznamu se zasekl. Loki to uslyšel znovu, teď už celkem jasně. Stark vykřikl.

"Jsem Iron man," prohlásil pevným tónem a strana novinářů vybuchla. Tony znovu vykřikl.

"Jarvisi, co má Stark zase za problém?" Zeptal se Loki podrážděně a mobil vypnul.

"Pan Stark má s největší pravděpodobností noční můru," objasnil hlas. Mág pozvedl obočí. Noční můru? On sám na ně byl zvyklý, ale popravdě ho nenapadlo, že by mohly tížit i vynálezce. Tony znovu vykřikl.

"Tak dobře, tohle poslouchat nechci," zavrčel Loki, shrnul ze sebe přikrývku a vstal. Zatímco vycházel z pokoje a stoupal po schodech, opět se ozval Jarvis, který se zjevně rozhodl být protentokrát opatrný.

"Měl bych pana Starka vzbudit a informovat o vašem příchodu?"

"Opovaž se!" Sykl černovlásek. "O to mi právě jde, nevzbudit ho. Jen mu pomůžu k lepším snům, neměj strach." Vůbec nerozsvítil, téměř bezhlučně bosky po vyhřívané podlaze přeběhl obývák a zastavil se u dveří. Teď už Tonyho hlas slyšel celkem zřetelně, ale neříkal nic konkrétního. Loki zadržel povzdech, připomnělo mu to dětství. Tiše zabral za kliku a vklouzl do místnosti. První, co upoutalo jeho pozornost, bylo samozřejmě modré světlo reaktoru, což se dalo považovat za jediné aktuální osvětlení ložnice. Stark sebou házel, jeho tvář, stažená do výrazu strachu, působila díky studené modré ještě děsivěji. Loki přeskákal špinavé prádlo, kterým se od posledního příchodu hospodyně místnost opět naplnila, a stanul u postele. Couvnul, když sebou Tony opět cuknul a naklonil se k němu. Nechtěl se ho dotknout, znal následující reakci moc dobře. Thor ho pokaždé vzbudil dotykem a Loki ho v podprahovém pocitu ohrožení zranil buď magií nebo nožem, schovaným pod polštářem. Místo toho si nechal prsty proběhnout zelené pramínky, které v tmavé místnosti přímo bolestivě zazářily. Fascinovaně pozoroval, jak se mu omotávaly kolem zápěstí, ale špičky prstů zářit nepřestaly. To samé potom stvořil na pravé ruce a teprve pak se obrátil na vynálezce. Z téhle blízkosti mohl vidět i kapky potu na jeho bolestí staženém čele. Jinak pečlivě upravené vlasy, gelem ulízlé dozadu, mu padaly do očí. Se zatajeným dechem natáhl ruce nad jeho hlavu.

~

"Co je a bude mým největším výtvorem, jsi ty." Tony prudce vydechl, Howard stál se smrtelným výrazem před ním. Pípající raketa s nápisem Stark Industries, Tony se pokusil vstát a uskočit. Rána, tříštivé zvuky, tlaková vlna a pálivá bolest.

"Nic není stejné od New Yorku."

"I když zemi neochráníme, tak ji rozhodně pomstíme." Odvážná slova, i když nic takového, stojící proti o hlavu vyššímu bohovi, necítil.

"Ty a to tvoje brnění... Ale co jsi bez něho?" Rogers měl pravdu. Bez brnění byl ve světě chlapů z bájí, supervojáků a naštvaných zelených monster k ničemu. Co by se stalo, kdyby o něj přišel? Nebo kdyby mu ho sebrali? Jak by ochránil ty, kteří si to zaslouží, kterým ochranu slíbil?

"Zažiješ něco. A pak je to pryč." Třásly se mu ruce. Věděl, že je to konec. Ale jak pochopit, že to je to poslední, co v životě uvidí? Vesmír. Hvězdy.

"Píchnu jim s ní do hnízda." Vlastně to není až zas tak špatná smrt. Vybuchující základny si skoro nevšímal, před sebou měl jen galaxie, nové světy.

"Jsem hrdina, jsem padouch, nic víc, nic míň."

"Hovor nepřijat." Jarvisův hlas, alespoň něco. Je hezké zemřít po boku přítele. Znovu spatřil tvář toho mladého černovlasého boha, ani nevěděl proč. Zavřel oči, rád skončí s vidinou na něco hezkého.

"Stále věřím na hrdiny." Fury byl naivní. My nejsme hrdinové. Kapitán? Ano, ten možná. Šlechetný. Co je zač on? Chytrý? Narcista. Jak by si mohl zasloužit patřit mezi hrdiny?

"Takže jste muž, co má všechno a nic." Yinsen to tak opravdu myslel, ano. Díval se na něj až moc vážně. Tony se cítil provinile, samozřejmě, bylo tomu tak od okamžiku, kdy ho zajali. Neměl nic, opravdu ne, i když to tak působilo. Spousta lidí by chtěla být Iron Manem. Kdo z nich ale ví, díky čemu Tony tohle všechno dokázal?

"Starku, víš, že tam skončíš s ní?" Věděl to, moc dobře. Ale jak by to mohl neudělat?

"Nedokážeš se obětovat, zalehnout ostnatý drát, aby po tobě mohl druhý přelézt."

"Strašlivá pohroma, překrásná potíž." Padal. Bál se. Ovšem že se bál, měl strach jako nikdy. Skrz víčka mu prosvítalo zelené světlo.

"Jarve?" Mlčel. Slyšel jen svůj dech. "Jarvisi!" Už zase zrychleně dýchal. "Chlape, tohle není prdel, ozvi se!" Zelené světlo zesílilo. Tony sebou trhnul. Nedokázal se nadechnout, zalapal a pak se mu zatočila hlava. Vyděšeně otevřel oči, světlo tam stále bylo, ale teď už nad sebou spatřil i ruce. Ruce s dlouhými štíhlými prsty, jejichž špičky zářily. Věděl, čí jsou. Jeho tvář v modrém přítmí reaktoru působila mnohem hubeněji a strašidelněji.

"Do háje, muflone!" Vyjekl, prudce se posadil a Lokiho ruce od sebe odstrčil. Ten úlekem couvnul, nejspíš tu reakci nečekal. "Ty mě jako špehuješ během spaní?!" Mladík polknul, prstýnky zelené zmizely, teď už zářily jen jeho oči.

"Měl jsi noční můru," vysvětlil a Tonymu najednou vyskočila husí kůže.

"Jarve, nech něco na návrat."

"Nechtěl bych žít, kdybych neměl důvod."

"Já nejsem superhrdina."

"Jak... jak to víš?" Dostal ze sebe a zaryl nehty do peřiny. Po čele mu stékal pramínek potu a nemohl popadnout dech. Opřel se o ruce a zamrkal, takhle špatné probuzení se obvykle nekonalo. Připisoval to tomu, že vedle něj neležela Pepper.

"Jsi slyšet až do mé ložnice," objasnil Loki. "Jen jsem ti chtěl pomoct. Když jsme... když jsem byl dítě, naučil jsem se kouzlo pro dobré snění a sesílal ho na bratra..." polkl, "na Thora poměrně často."

"Tak pročs mě vzbudil?" Tony na něj upřel pohled, už vnímal celkem dobře.

"Vypadá to, že máš spaní moc lehké na to, aby kouzlo fungovalo."

"No to je paráda." Stark si povzdechl a promnul kořen nosu. Panika odeznívala. "Ale, ehm, díky za snahu," mrkl po černovláskovi.

"Není zač," kývl Loki.

"Supr," Tony tleskl a místnost se rozsvítila, "teď už neusnu." shodil ze sebe deku, nestaral se o to, že má jen tepláky od pyžama, slezl z postele, přeskákal špinavé prádlo a namířil si to do kuchyně. Mág ho bezhlesně následoval, nejspíš v provinění, že se mu podařilo ho vzbudit.

"Jarve, seš vzhůru?"

"Pro vás, pane, vždycky," odpověděl anglický přízvuk a Loki se usmál, Stark se svým vynálezem mluvil jako kdyby byl člověk.

"Kolik máme hodin?"

"Tři devatenáct, pane. Spal jste dvě hodiny a dvacet devět minut." Tony se trochu hystericky zasmál.

"Pěkný!" Písknul uznale sám k sobě. "Je neděle, to je asi patnáct hodin spánku za týden. Nejspíš jsem vytvořil rekord, co myslíš?"

"Rekord nejdelšího času bez usnutí je..."

"To byla řečnická otázka, Jarvisi," Stark protočil oči. "Zapni mi primární počítač v pracovně," požádal, zatímco přešel obývákem a vlezl za barový pult, "za pět minut tam dorazím a chci vidět výsledky rekalibrování čtyřicet jedničky." Popadl sklenici a natočil si studenou vodu.

"Neboj se, nejsi jediný, jehož spánek provázejí bytosti z jiných vesmírů." Tony by se usmál, Loki měl očividně dost problém necivět mu na holý hrudník, ale ta věta mu opět vyhnala vzduch z plic. Už ji před sebou zase viděl. Tu mimozemskou loď, toho leviatana.

"Jarvisi, víš, kdo to byl Jonáš?"

"Nezkoušel bych brát si z něj příklad."

"Jak víš, o čem se mi zdálo?" Zeptal se přiškrceným hlasem. Loki se ušklíbl, ale spíš smutně než sarkasticky.

"Jenom odhad, očividně ale správný," jako by byl hrdý sám na sebe. Tony si znovu promnul kořen nosu. Ta věta měla ale ještě jeden význam. Černovlásek ho propaloval zeleným pohledem.

"Takže ty máš taky problém spát?" Loki lehce pokrčil rameny, jako by na tom nezáleželo.

"Občas, i když Chitauri v tom nehrají roli."

"A kdo teda?" Mág se jemně opřel o barový pult, na vteřinu zavřel oči. Tony velmi rychle poznal, že zasáhl střed terče.

"Jeho jméno je Thanos," dostal ze sebe po chvilce mladík. "Je to Titán, vesmírný dobyvatel. Díky němu jsem tu tehdy vůbec byl." Tony zmateně zamrkal a napil se.

"Počkej, on tě sem poslal?"

"Tak nějak," pokýval Loki hlavou, úšklebek zesílil. "Ne, že bych měl moc na výběr." Tony tomu nejdřív nerozuměl, trvalo mu asi pět vteřin zpracovat význam věty a dalších deset pochopit souvislosti. Modré oči, zvláštní chování, neobvyklá pokora - pro tak hrdého a velkolepého mimozemšťana divná. Všechno to dalo dohromady skutečnost, které si měl už dávno všimnout. Sklenice dopadla do dřezu, zbytek vody se vylil mezi špinavé nádobí.

"Kurva, Bambi!" Stark praštil pěstí do pultu. "Ty seš ten největší idiot ve vesmíru!" Ve vzteku rozhodil rukama do stran a Loki sebou prudce trhl, ustoupil o krok dozadu. Tony ho nechtěl děsit, ale on byl prostě neskutečně hloupej. "Proč sebou necháš takhle vyjebávat, když to není tvoje vina?!" V kouzelníkových očích nedokázal najít vůbec nic, až na nekonečnou zelenou.

"Je to moje vina." Byl si jistý svými slovy. Naprosto, jako ještě nikdy. To nejhorší, co v životě udělal, všechno to vrcholilo kolem Thanose. Měl by si pro něj přijít. Smrt by byla opravdu milosrdná, ne, on ho za ten neúspěch musí potrestat. Loki selhal. Ve všem.

"Jak by mohla? On tě přece ovládal, ne? To proto ty modrý oči!" Tony tomu rozuměl, nebo se alespoň domníval, že ano. Nebylo to složité. "Udělal jsi to samý Salvigovi a Legolasovi a ty z jejich činů nikdo neobvinil, protože byli pod kouzlem tý kouzelný hůlky osudu. Jak to, že jsi potom skončil v Asgardským vězení a nakonec tady? Pročs to nikomu neřekl?"

"Jak říkám, je to moje vina, především to, že jsem se do Thanosova zajetí tehdy vůbec dostal. Nesu odpovědnost za všechny činy, které jsem pod vlivem Scepteru způsobil." Loki si téměř neslyšně povzdechl a pevně sevřel roh desky. "Nejedná se o žádné ovládnutí mysli, to ani není možné. doktor Salvig i agent Barton by ti to sice nepotvrdili, ale vědí to. Scepter ze člověka umí vytáhnout na povrch to nejhorší. Je také přístupnější sugesci, díky tomu jsem tehdy mohl oběma z nich dávat rozkazy. Tesseract naše cíle sice spojil, ale jednání byla dobrovolná. A to je na tom to nejhorší. Všechna temnota byla naše vlastní. Člověk pak velmi rychle pochopí, jak hluboké můžou jeho stinné stránky být." Stark zavrtěl hlavou. Ten černovlasý pitomec toho zažil mnohem víc, než dával najevo. Vypadal sice velmi mladě, ale nejspíš hřešil už dlouhá léta před Tonyho narozením. Nebylo možné pochopit, proč a z čeho se obviňuje, co provedl, a nejspíš by to vynálezce nepochopil ani v případě, že by mu to mág řekl.

"A probral ses z toho až..."

"Když mnou tvůj kamarád Banner pořádně praštil o zem, ano," potvrdil mu jeho domněnku a při té vzpomínce se zase zašklebil. Tony se nad jeho výrazem rozesmál.

"Bambi, ty jsi pako." Lokiho škleb změkl a jeho oči se téměř usmály. Najednou působil mnohem lidštěji.

"Možná, Anthony." Pak se otočil a bez dalších slov odešel. Stark jeho záda potěšeně sledoval. Snad bude odteď všechno jen lepší.

Chapter Text

Když Bruce vešel do místnosti, Loki se usmál; doktor ho nemohl najít v domáčtějším okamžiku. Mág už dávno vzdal všechny snahy pokaždé vypadat upraveně - vždyť Stark kolem něj často chodil bez trička, neoholený nebo špinavý, takže on sám teď seděl na pohovce v obýváku, nohy na stole, vlasy trochu rozcuchané a na sobě až moc velké tričko s velrybou a nápisem 'I eat Japanese'. Otočil stránku v knize a rozhodl se počkat, jestli se Banner zachová vyloženě nepřátelsky. Slyšel, jak kroky ustaly, příchozí zjevně zpracovával jeho silně neformální vzhled.

"Zdravím," ozvalo se pak. Loki se nenechal rozhodit, i když čekal spíš ignoraci, a bez otočení v odpověď kývl. Bruce k němu zezadu přišel a aniž by porušil jeho osobní zónu, nakoukl mu přes rameno. Loki téměř cítil, jak pozvedl obočí.

"To je Návrat Krále?" Doktor se uchechtl. "Nečekal bych, že tě zrovna středozem chytne."

"Žel bohu tu Stark má jen malé množství literatury," pokrčil mladík rameny. "Už to čtu podruhé." Banner zamířil směr kuchyňský kout, který s těmi zásobami alkoholu spíš připomínal barový pult.

"Jestli bys měl zájem, mám u sebe o něco víc knih, než Tony," oznámil černovláskovi, "můžeš si tam někdy přijít něco vybrat." Lokiho to opět překvapilo, ale nedal nic znát, pouze vděčně přikývl.

"Děkuji." Bruce otevřel lednici, okamžik se tam přehraboval, jako by mu patřila, pak vytáhl čokoládové mléko a na něj velmi sebevědomě ho otevřel.

"Mohu se na něco zeptat?" Loki knihu zavřel, odložil na stůl se skleněnou deskou a shodil u něj nohy. Banner se zrovna napil, takže jen beze slov kývnul. Mág nevěděl, jak přesně má svůj dotaz vyslovit, potřeboval doktora okamžitě nerozdráždit.

"Už jste se zkusil toho zeleného monstra zbavit?" Řekl nakonec. Bruce polknul, mléko pomalu položil na pult a otočil se na sedícího. Spíš než podráždění se mu ale v tváři dala číst urážka.

"Netuším, proč by to měla být tvá starost," odvětil chladně, očividně se právě rozhodl, že se unáhlil a Loki za snahu o klidnou konverzaci nestojí.

"Jen mě zajímá, co jste už vyzkoušel," kouzelník se pokusil své počínání vysvětlit. Jestli se tohle nepovede, jeho šance na život bez dohledu S.H.I.E.L.D.u se rapidně zmenší.

"Všechno," podlehl Banner jeho naléhání, "naprosto všechno. Není způsob, jak ho dostat pryč." Byl si tak jistý a za tou jistotou se skrývalo lehké zoufalství, ale i smíření. Loki pozvedl koutek úst v úsměvu.

"A co magie?" Vznesl možnost. Bruce zamrkal.

"Myslíš tu, kterou používáš ty? Iluze? Ty mi těžko pomohou, ne?" Loki se dotčeně ušklíbl.

"Existuje více druhů magií. Já mohu být proslulý iluzionistickými kouzly, ale opravdu nejsem jen takhle úzce zaměřen." Doktor náhle vypadal o něco klidněji, ale v tváři se mu zračilo zaujetí.

"Tak dobře. Jak myslíš, že by mohla magie pomoct zničit..." na vteřinu se odmlčel, "toho druhého?" Loki pokrčil rameny.

"Netuším. Jen mě to napadlo. Ale mohl bych na to přijít. Věřte mi, že za dobu, co žiji, jsem prostudoval všechno, týkající se magie, k čemu jsem měl přístup. Jestli existuje nějaký způsob, jsem schopný ho objevit." Bruce znovu zamrkal. Aha, dostavují se pochyby, Loki byl rád, že doktorovu reakci umí odhadnout.

"Tak počkej, zastav. Tohle je..." zavrtěl hlavou. "Ty seš hajzl. Podvodník a lhář. Nemáš důvod mi jakkoliv pomáhat." Černovlásek se opět zatvářil dotčeně, i když tato slova čekal.

"Tak zaprvé, právě jste mi dovolil půjčit si nějaké z vašich knih, to beru jako službu, za kterou bych se měl odvděčit," připomněl mu. "Zadruhé mi je líto, že jste si mě okamžitě zaškatulkoval do kolonky zloduch. Svět přece není černobílý."

"Ale ty jsi zatím neudělal nic, co by se dalo zařadit do té bílé," namítl Bruce a znovu popadl čokoládové mléko.

"Možná," pokrčil Loki rameny, "že právě tímto vám dokáži, že umím i jiné věci, než štvát Avengers proti sobě. Pokud chcete důvody..." odmlčel se, aby si srovnal myšlenky a slova," nudím se. Chci dělat něco produktivního. A navíc mi Hulk tehdy dal dostatečnou nakládačku na to, abych ji nechtěl dopřát nikomu jinému..." usmál se darebácky, "no, možná kromě Thora." Bruce se taky lehce usmál. Loki si v duchu oddychl, právě ho úspěšně dostal tam, kde ho potřebuje mít.

"Tak dobře," kývl doktor, mladík ho nejspíš přesvědčil." Sice ti ještě pořád nevěřím, ale budu rád, když se pokusíš mi pomoct."

"Vítečně," pletichář vyskočil na nohy a zamnul si ruce. "Pojďte, doktore, vyrušíme Starka od práce." Svižně zamířil do Anthonyho dílny, kde zatím ještě nebyl (což byla vlastně jediná místnost v nejvyšším patře, kam se nepodíval, už byl dvakrát v ložnici a jednou okupoval i jeho velkou, luxusní koupelnu).

"Starku?" Nakoukl do pootevřených dveří uprostřed skleněné stěny, která oddělovala pracovnu od zbytku světa. Tony, který seděl u jednoho ze stolů, jehož povrch pod všemožnými udělátky nebyl vidět, a něco kutil, sebou překvapením prudce trhnul a otočil se po zdroji hlasu.

"Do háje, muflone!" Vykřikl podrážděně. "Tohle mi nedělej!"

"Přeruš to, co děláš," požádal ho Loki, ale Tony věděl, že on 'prosím' neřekne do okamžiku, kdy mu to nebude ku prospěchu. "Potřebuji tužku a papír. Doktor Banner se uvolil souhlasit s mým plánem, tak vám vysvětlím pár věcí, než začneme."

"Jo! Parádní!" Miliardář vyskočil ze židle a pustil je dovnitř. "Vítejte, pánové, do mého skromného příbytku," spokojeně rozpřáhl ruce po místnosti, která se spíš dala nazvat skladištěm součástek, obleků a počítačových monitorů.

"Tak počkej," Banner se zarazil na místě, "ty o tom víš?" Rychlý vývoj situace se mu zjevně příliš nezamlouval.

"Jasně, Loki se už zmínil," ubezpečil ho vynálezce. "Myslím, že je to skvělej nápad, on se zabaví, tebe to možná uzdraví a Furyho přesvědčí, že tady paroháč stojí za trochu důvěry."

"Nepřesvědčí," zavrtěl hlavou doktor.

"Ne, nepřesvědčí," souhlasil Tony, "ale proto mám ještě jeden trumf, který na něj vytáhnu. To ale teď není podstatný. Loki," obrátil se na mága, "použij tohle, myslím, že to shledáš zajímavějším, než tužku a papír." Vrazil mu do ruky jeho vlastní, speciálně upravené psadlo a zapnul jednu z virtuálních obrazovek.

"Tak dobře, jak chceš," Loki se pokusil zamaskovat prvotní zmatení a rychle mu došlo, že na to svisle ve vzduchu visící světelné pole se má psát.

"A pak se div, že mu nikdo nevěří," dodal Bruce polohlasem a Stark se zazubil.

"Vždyť taky ne, jemu se věřit nedá. Ale má to svý kouzlo, vždycky tě něčím překvapí." Loki protočil oči v sloup, ale pak se vrátil pozorností zpět k hologramové tabuli.

"Nejdřív vám vysvětlím naprostý základ ohledně magie, pánové," svým tisícovkami let zdokonalovaným úhledným písmem napsal nadpisovým stylem doprava, doprostřed a doleva tři slova. "Primárně se dělí na tři skupiny, mentální, univerzální a mezidimenzionální. První z nich, mentální, obsahuje většinu mých triků. Telekineze," lehkým pohybem ruky zvedl do vzduchu židli, na které miliardář před okamžikem seděl, a ten naprázdno polknul. "Obecná magická energie," nechal si v ruce zjevit zelené magické koule, které většinou používal v boji. "Kopie sama sebe," s nazelenalou září stvořil po místnosti hned několik vlastních kopií, načež, oba, Bruce i Tony, překvapeně vyjekli. "Tvaroměničství," se zavřenýma očima si zkrátil vlasy a přebarvil je na světle hnědou. "Iluze," po několika vteřinách soustředění kolem nich vytvořil temné vesmírné prázdno a uslyšel, jak Tony zalapal po dechu, načež iluzi raději nechal rychle zmizet. "Maskování," zmizel jim z očí a potěšeně se usmál jejich překvapeným výrazům. "Telepatie," zarazil se, okamžik uvažoval a pak zavrtěl hlavou, "na tu bude čas později," rozhodl. "Mentální magie funguje na principu ovládání kouzel pouze myšlenkami a vůlí." Postupně napsal do sloupečku pod správný nadpis všechno, co právě vyjmenoval. "U druhé, univerzální magie, se jedná o více méně nejjednodušší typ, buď všeobecně známé pohyby, kterými dokážete něco vyvolat," lusknul prsty a stvořil si v dlani nazelenalý plamínek, "nebo předměty, které očarujete, aby nesly tíhu kouzla." Pomyslel na svou relikvii, kterou ukradl z Odinovy pokladnice, než byl vykázán na Zemi, ale rozhodl se jim ji neukazovat. "Tuto magii se může naučit v podstatě každý, nezáleží na nadání nebo schopnostech, ale na Asgardu většinou používáme právě onu mentální, a to z jednoduchého důvodu - je tvárnější a lépe se s ní vymýšlejí nová kouzla." Opět napsal pod správnou kolonku do sloupečku oba dva způsoby používání toho druhu kouzel. "Mezidimenzionální magie je pak taková, při níž kouzelník čerpá energii z jiné dimenze buď do sebe, nebo do někoho jiného. Tu vám také neukáži," zklamal své dva posluchače, "vyžaduje velké množství síly a není natolik stabilní, aby bylo bezpečné ji tu použít."

"A je něco z toho přímo vhodné k odstraňování velkých zelených alter-eg?" Ozval se Stark. Loki zavrtěl hlavou.

"Většina kouzel je vymyšlena až v okamžiku, kdy je jich potřeba, takže ne. A rozhodně nemůžu jen vynalézt kouzlo a jednoduše vás uzdravit, doktore," naoko omluvně na Bannera pohlédl. "Pravděpodobně se zaměříme na mentální magii, ale nejprve budu muset najít způsob, jak z vás Hulka buď oddělit, nebo jeho působení uzamknout, než se ho pokusíme zničit. K tomu mi poslouží právě telepatie, vymyslím opatrný způsob, jak se vám dostat do hlavy a zjistit, kde se to monstrum ukrývá a co se s ním dá dělat," nastínil vlastní plán.

"Takže to půjde?" Bruce najednou vypadal mnohem optimističtěji.

"To nevíme. Jde o naprosto experimentální odvětví magie, takže mi může trvat týdny nebo i měsíce, než naleznu způsob, a nakonec vůbec nemusí fungovat. Nedělejte si zatím přílišné naděje." To prohlášení ale s doktorem nijak nehnulo.

"I přesto vám musím poděkovat."

"Dokud nebudeme mít pozitivní výsledky, nedělejte to," požádal ho Loki.

"Co budeš potřebovat?" Tony se nejspíš rozhodl, že se chce do dění taky zapojit. Loki se zamyslel.

"Buď něco na psaní, nebo takovéhle tabule," řekl nakonec, "kdyby bylo třeba ještě něco jiného, řeknu si o to."

"Zařídím ti dole vlastní pracovnu," rozhodl se Stark, "ať máš klid."

"Děkuji," kývl mág. "Doktore Bannere, až nějak pokročím, dám vám vědět."

"Díky, Loki." Mladík zavrtěl hlavou.

"Jak říkám, zatím mi neděkujte."

"Pane?" Ozval se všudypřítomný anglický přízvuk.

"Co se děje, Jarve?" Tony zvedl hlavu, jako by opravdu mluvil s reálným člověkem, a ne jen s programem.

"Slečna Pottsová právě vstoupila do budovy, jede nahoru výtahem," oznámil hlas a Tony s vytřeštil oči.

"Do prdele!" Zařval v prvotní reakci na tu zprávu.

"Co se děje?" Bruce ani Loki neviděli v té skutečnosti žádný problém.

"Nemůže sem jen tak přijít! Vůbec o Lokim neví!"

"No tak mě představ," pokrčil černovlásek rameny.

"Ty víš, že to není tak lehké," štěkl miliardář dotčeně.

"Jak to?" Loki se rozhodl mu ukázat, že všechno moc řeší a bez dalších slov vyrazil z dílny. Tony s Brucem ho rychle následovali, přesto jeho dlouhým nohám nestačili a dorazili do obýváku až v okamžiku, kdy výtah cinkl a Pepper s velkou taškou hrdě vešla do místnosti. Loki si mezitím tričko přeměnil na tmavozelenou Asgardskou tuniku a vlasy kouzlem uhladil dozadu, jeho vzhled se v mžiku změnil z domácího na jakž takž reprezentativní. Pepper zmateně zamrkala, když ho uviděla, a mladík se musel pousmát; Stark si opravdu uměl vybrat, ta zrzka byla zatraceně krásná.

"Dobrý den, slečno Pottsová," přistoupil k ní o krok blíž, záda narovnaná, tvář vyhlazenou do slušné masky. Vytržena z konceptu natáhla ruku, ale on ji nestiskl, místo toho vršek dlaně políbil a ona se překvapeně usmála. "Anthony nás zatím nepředstavil, mé jméno je Loki. Bydlím teď o patro níž." Věděl, co se po tom prohlášení stane. Okamžitě si uvědomila, kdo to před ní stojí, ve vteřině vytřeštila oči, zalapala po dechu a v obraně mu vrazila facku.

"Bambi!" Stark se odhodlal jít ke své bývalé přítelkyni o kousek blíž a naštvaně na bývalého boha zahlížel, jako by neměl právo se chovat zdvořile k ženám.

"To bylo zbytečné, myslím," poznamenal mistr darebáctví k příchozí ženě, která na něj zlobně zahlížela.

"Málem jsi Tonyho zabil!" Vyčetla mu rozčileně a on nahodil dotčený pohled, dnes již potřetí.

"Byl jsem tehdy pod vlivem kouzla a jen stěží mohl ovládat své jednání," vysvětlil jednoduše, "ale jestli jsem vám způsobil nějaké nepříjemnosti, tak se omlouvám."

"Jinými slovy je to hajzl, ale ne vrah," přeložil Bruce, který si ten trumf o Lokiho nevině, co chce Stark na Furyho vytáhnout, nejspíš už domyslel.

"Máme ho tu teď v azylu, protože ho na Asgardu nechtějí a my ho zase nechceme dát S.H.I.E.L.D.u," doplnil Tony. "Ahoj, zlato," nahnul se k Pepper, aby ji políbil na tvář, v tu chvíli se k Lokimu otočil zády a ten to využil k rychlému pohledu na jeho dokonalé pozadí, ale Pottsová Starka rukou na hrudi zastavila.

"Tony, přestaň," řekla mu stroze a jemu se na tváři objevil stejně dotčený výraz, jako před okamžikem Lokimu. "Jsem tu, abych si sbalila své věci. Stěhuji se, chci to mít blíž do práce," oznámila zrzka. "Ahoj, Bruci!"

"Zdravím, Pepper," usmál se oslovený. "Máš se dobře?"

"Ano. Hekticky, ale ujde to," usmála se. "Vezmu si jen nějaké oblečení a půjdu, ano?" Loki se chytnul situace a jako by mu o půl minuty dřív nevrazila facku, se mezi ni a Starka připletl.

"Mohu vám pomoct zabalit?" Pottsová nadzvedla obočí, ale opět se usmála. Na klasické ženy funguje džentlmenství nejlépe.

"Neřekli jste mi, že je ten bůh tak dobře vychovaný," otočila se na dva zbývající obyvatele místnosti a miliardář protočil oči.

"To proto, že je jen tehdy, kdy se mu to vyplatí." Loki ho v odpověď spražil pohledem, ale ne tak rozčileným, jak by si sám přál, protože to byl Tony a na Tonyho velké hnědé oči a tváře špinavé od vazelíny jste se jednoduše pořádně mračit nemohli - to mistr neplechy zjistil poměrně brzy po svém příchodu.

"Jen zřídka nemá něco za lubem, viď?" Přisadil si Bruce, ale to už ředitelka Stark Industries a sebejistý intrikán mířili do ložnice. Banner se na Starka otočil.

"Neobjednáme oběd?"

"Oukej," Tony kývl, zamyslel se, ale nakonec dospěl k rozhodnutí, že se mu nechce řešit nic speciálního. "Pizza zní dobře?" Bruce kývl, a tak se vynálezce otočil za Lokim, který už byl u dveří, přesto je jistě slyšel.

"Hej, Kissáku, jakou si dáš?"

"Sýrovou a olivovou, prosím," ozval se oslovený a doktor se zajíkl.

"On sní dvě?" Tony pokrčil rameny.

"Obvykle ano. Hospodyně má mnohem víc práce, co je tady, pořád musí doplňovat lednici." Sledoval, jak bývalý Asgarďan mizí v ložnici za jeho bývalou přítelkyní. "Božský metabolismus..." zamumlal nepřítomně.

~~~

Loki mezitím podržel Pepper dveře a vklouzl za ní do místnosti, která byla jako vždy přeplňena špinavým prádlem a všemožnými částmi obleků. Pottsová si toho nevšímala, jako by bylo na podlaze čisto, přešla ke skříni a otevřela ji. Iluzionista zaregistroval, že je asi ze tří čtvrtin plná právě jejího oblečení, miliardář si na převlékání zjevně příliš nepotrpěl. Lokimu blesklo hlavou, co bude Stark bez své pravé ruky dělat. Začala svůj majetek vyndavat, ale mág se lehce dotkl jejího ramene, aby přestala. Než stihla něco říct, zvedl ruku a zelenými pramínky nechal komínky triček vznést se do vzduchu a úhledně rovnat do tašky. Pepper vytřeštila oči, ale zjevně byla mile překvapena. Bez dalších slov mu začala pomáhat. Loki se rozhodl nečekat a prolomit ticho okamžitě, protože jim práce šla poměrně rychle od ruky.

"Tak... proč jste Starka opustila?" Nadhodil skoro až bezstarostně. "To zapomněl na vaše narozeniny?" Zrzka se na něj otočila, ve tváři pohoršení a nejspíš přemýšlela, jestli mu může věřit.

"Možná si to myslíte, ale já nejsem ufňukaná princezna," odvětila odměřeně. "Tony jen není schopný svůj život soustředit i na někoho jiného." Zmlkla, nejspíš kvůli promyšlení dalších slov. "Věnuje se pouze oblekům a misím s Avengers. Já ho mám ráda, ale nemůžu to s ním vydržet. Hledám normálního chlapa, ne geniálního miliardáře se sebevražednými sklony a potřebou létat vzduchem v železném brnění." Lokiho na kazyku okamžitě zapálily dvě pohotové odpovědi a po jejich zvážení se rozhodl vypustit z úst obě.

"Zaprvé, Iron man není ze železa, ale ze slitiny zlata a titania," upozornil, protože to už před Starkem jednou zmínil a dostal kázání o důležitosti správného pojmenovávání materiálů jeho obleku. "Zadruhé, myslím, že v Anthonym nevidíte to, co potřebuje, aby v něm někdo viděl."

"Co to je? Zamrkala Pepper, nejspíš opravdu o ničem nevěděla. Ale jak by mohla? Vždyť z ní v podstatě zářilo mládí a nezkušenost.

"Porozumění, asi," pokrčil bývalý bůh rameny. Stejné zkušenosti a zážitky. Musí mít vedle sebe někoho, kdo bude vědět, co ho trhá na kusy a právě proto ho dokáže držet pohromadě." Vzpomněl si na noc, kdy Tonyho probudil z noční můry a na své vlastní démony, kteří ho ve spánku pronásledují. Vsadil by se, že když Stark svou přítelkyni v nějaké takové situaci vzbudil, šla si radši lehnout jinam. Protože to nemohla pochopit.

"A co vy?" Vytrhla ho žena z myšlenek.

"Co já?" Loki chvíli nevěděl, na co se ptá.

"Vy byste to dokázal?" Teď už jejími dotazu rozuměl a v odpověď se zasmál, i když mu srdce vynechalo pár roztřesených úderů.

"Já jsem opravdu hodně starý, slečno Pottsová," usmál se na ni, zatímco kouzlem stvořil ještě jednu tašku, protože jim místo v té první právě došlo. "Mám spoustu různých zkušeností. Ale Stark je..." jak to jen vyjádřit? "Složitá osobnost."

"Já znám ten pohled." Loki po ní zmateně mrknul, opět její slova naprosto nepobíral, což se mu obvykle nestávalo.

"Prosím o prominutí?"

"Ten pohled, jakým se na něj díváte," objasnila ředitelka Starkovy firmy a mladík polknul. Skutečně si toho všimla? "Znám ho, protože jsem ho také měla. Je fascinující, viďte?" Usmála se přívětivě a Lokimu došlo, že má pravdu, že je předmět jejich rozhovoru sice neustále nevyspalý a protivný a mrzutý, ale že to k němu jednoduše patří a že je navíc chytrý a vtipný a sarkastický a vážně hezký.

"Nepředstavitelně," vydechl a okamžitě si dal sám sobě v duchu facku; kdy se takhle přestal ovládat? Tohle přece není on!

"Víte," Pepper dala do tašky poslední pár ponožek a obě dvě zavřela, "asi byste si měl přečíst nějaké starší članky, které o něm média kdysi psala. Pod Iron manem to sice nejspíš zapadlo dost hluboko, ale jistě to najdete." Mrkla na něj, zmizela po anglicku a nechala ho tam stát samotného, zmateného a rozčileného, že není schopen ovládat vlastní touhy a potřeby. Srdce mu pořád ještě bušilo dost zběsile, zelené pramínky se mu v reakci na to divoce ovíjely kolem prstů a česnovlásek byl definitivně přesvědčen, že dnes s výzkumem 'Jak zničit Hulka pomocí kouzel' nikam nepokročí.